Točíme dalšího Švandrlíka

24 Listopad

Pavel Zedníček načetl několik povídek na nové CD s horrorovými povídkami Miroslava Švandrlíka. Tady je začátek jedné z nich.

Zedníček čte Švandrlíka

a zde je kousek pokračování:

Byla z toho samozřejmě nádherná oslava a pitka na shledání po letech. Jirka se u mne vyspal a teprve druhý den jsme přešli k praktickým věcem.
Běhali jsme spolu po úřadech a dalo nám pořádnou fušku, než jsme je přesvědčili, že doktor Jiří Sokol nepatří mezi nebožtíky.
„Zajímavé,“ říkali mu všude, „jsou přece očití svědci toho, že jste zahynul na lovu na tygra!“
„Tady je očitý svědek,“ ukazoval na mne Jirka, „který mne zná už od primy. Doufám, že jeho svědectví má větší váhu než tvrzení nějakých Indů, kteří si mě spletli s bůhvíkým!“
Byla to vyčerpávající jednání, ale nakonec jsme zvítězili. Jirka měl napsáno černé na bílém, že žije a mohl začít pracovat. Nastoupil u nás v nemocnici a všichni jsme z toho měli radost, protože měl pověst výtečného lékaře a znamenitého kamaráda. Prognózy se stoprocentně vyplnily a Jirka zapadl do kolektivu jako málokdo.
Jenomže krátce nato začaly v našem špitále ty hrůzostrašné historie, které se docela nepodařilo utajit ani před veřejností. Jednoho rána jsme zaslechli pronikavý výkřik zřízence Mercla, který vycházel pravděpodobně z pitevny. Rozběhli jsme se tam s Jiřím, doktorem Knapem a asi dvěma sestrami, protože zabarvení Merclova hlasu svědčilo o něčem zcela mimořádném. A také to mimořádné bylo!

(brzy celé na novém CD Fonia.